Paraparticles intrinsically exhibit Hardy-space breakdown

🕰 Orloj analysis

Tento článek ukazuje, že parapartikule, definované neunitární výměnnou statistikou, intrinsicky porušují Hardyho-prostorovou analytičnost paměťového jádra, což je vlastnost nezbytná pro Kramers-Kronigovy vztahy. Metrika zajišťující reálné spektrum se liší od fyzikálního Bornova vnitřního součinu a její zkreslení je fyzicky neviditelné v uzavřeném systému, ale odhalí se při interakci s lázní, což vede k porušení disperzních vztahů.

💡 Práce představuje originální matematické odlišení parapartikulí od fermionů a bosonů na úrovni analytické struktury paměťového jádra, což má potenciální hodnotu pro hlubší pochopení exotických kvantových statistik.

Categories: QFD-5 MET-1 MET-2 PRT-3

✓ modest_claims, limit_reductions, falsifiable

✗ Hypothetical_particles_unobserved

📄 Abstract

The memory kernel of an open quantum system obeys Kramers--Kronig (KK) relations if and only if its Laplace transform is analytic in the upper half-plane -- a property known as Hardy-space analyticity. Here we show that non-unitary exchange statistics, the defining property of paraparticles, intrinsically breaks Hardy-space analyticity. The metric $η$ that guarantees a real closed-system spectrum for these particles necessarily differs from the physical Born inner product ($\|η- I\|_F / \|I\|_F = 0.51$) -- a mathematical consequence of the R-matrix's non-unitarity, not a parameter choice. This metric is a "shadow metric": Schur's lemma forces it to commute with every bilinear observable, making the distortion physically invisible in the closed system. But when the paraparticle is coupled to a bath, any coupling operator that lies outside the symmetry algebra -- that is, any interaction that sees the internal flavour structure -- exposes the distortion. The memory kernel then develops upper-half-plane poles at coupling $g_c \approx 0.1$, breaking standard dispersion relations before the closed-system spectrum complexifies. Fermions and bosons, whose exchange is unitary ($η= I$ as an analytic fact of the canonical anticommutation algebra), are immune at any coupling, because there is no distortion to expose. The violation is intrinsic: it distinguishes non-unitary exchange statistics from ordinary particle statistics at the level of the memory kernel's analytic structure.

📄 arXiv abstract page 📥 PDF