Induced CFJ Term in nonlocal Lorentz-Violating QED: Natural Regularization from Entire Dirac Operators
📄 arXiv:2607.13858 · 📥 PDF · 2026-07-15 · hep-th
Authors: J. R. Nascimento [arXiv · scholar] , A. Yu. Petrov [arXiv · scholar] , P. J. Porfirio [arXiv · scholar] , Ramires N. da Silva [arXiv · scholar]
🕰 Orloj analysis
Tento článek zkoumá radiativní generování Carroll-Field-Jackiw (CFJ) členu v nelokálních, Lorentz- a CPT-narušujících rozšířeních kvantové elektrodynamiky. Ukazuje, že nelokalita zavedená pomocí celých Diracových operátorů může přirozeně regularizovat UV divergence, což vede k finálním koeficientům CFJ bez potřeby externího regulátoru.
💡 Práce nabízí specifický a elegantní přístup k řešení UV divergencí v Lorentz-narušujících teoriích, což je cenný příspěvek k teoretické fyzice.
Categories:
QFD-3
QFD-1
PRT-2
PRT-3
QFD-2
✓ Přirozená regularizace UV divergencí pro jednu třídu form faktorů., Modest claims
⚠ Pro druhou třídu nelokálních form faktorů je vyžadována Abelova regularizace, což naznačuje, že ne všechny případy jsou 'přirozeně konvergentní' stejným způsobem., Zavedení nové 'nelokální škály' jako dodatečného parametru, který by vyžadoval experimentální omezení.
📄 Abstract
We investigate the radiative generation of the Carroll--Field--Jackiw (CFJ) term in nonlocal Lorentz- and CPT-violating extensions of quantum electrodynamics. Nonlocality is introduced through entire nonlocal form factors being functions of the Dirac operator in the fermionic sector. Using the derivative expansion of the one-loop fermionic determinant, we derive the induced CFJ contribution and analyze its ultraviolet (UV) behavior after Wick rotation. For one class of nonlocal form factors, loop integrals become naturally convergent, yielding a finite CFJ coefficient without the need for an external UV regulator. For a second class, the coefficient is rendered finite through an Abel regularization prescription. In both cases, the CFJ structure is preserved while its coefficient is continuously deformed by the ratio between the fermion mass and the nonlocality scale. Our results demonstrate that nonlocality provides a natural framework for controlling UV contributions to radiatively induced topological terms.