A Spectral Proof of the Hypergraph Moore Bound
📄 arXiv:2607.26028 · 📥 PDF · 2026-07-28 · quant-ph
Authors: Alexander Schmidhuber [arXiv · scholar] , Matthew B. Hastings [arXiv · scholar]
🕰 Orloj analysis
Tento článek představuje spektrální důkaz Feigeho domněnky z roku 2008 o Mooreově mezi pro hypergrafy, stanovující vztah mezi počtem hyperhran a existencí sudého pokrytí. Ačkoliv je kategorizován jako quant-ph, jeho obsah je čistě matematický a nezabývá se fyzikálními koncepty.
💡 Jde o významný matematický příspěvek k teorii hypergrafů s potenciálem pro teoretickou informatiku, avšak jeho zařazení do kategorie kvantové fyziky je zavádějící a neopodstatněné.
✓ modest_claims
⚠ Application mentioned in companion paper ('refutation of random constraint satisfaction problems') is not directly physics-related
✗ Misleading category: paper is pure mathematics, not physics, No physics content or methodology
📄 Abstract
A nonempty subfamily of a $k$-uniform hypergraph is an \emph{even cover} if every vertex lies in an even number of its hyperedges; for $k=2$ these are edge-disjoint unions of cycles, so the minimum size of an even cover is the natural hypergraph analogue of girth. We prove Feige's 2008 conjecture on the hypergraph Moore bound: there are absolute constants $A$ and $C$ (independent of $k$) such that for every $k\ge3$ and every $1\le\ell\le n$, any $k$-uniform hypergraph on $n$ vertices with more than $C\,n^{k/2}/\ell^{k/2-1}$ hyperedges contains an even cover of size at most $A\,\ell\log(en/\ell)$. Our proof is based on sharp spectral bounds for Kikuchi matrices, which we expect to be of independent interest; we apply them to the refutation of random constraint satisfaction problems in a companion paper.